Církev československá husitská Vlašim

Zajímavosti

Jan Hus na poštovních známkách

První československé poštovní známky se zpodobněním tváře Mistra Jana Husa pocházejí z 5. 7. 1952. Jedná se o nominální hodnoty 1,50 Kčs a 5 Kčs. Doplnila je tříkorunová známka, na níž je zobrazena Betlémská kaple, kde Hus kázal. Autorem návrhů byl Karel Svolinský, rytcem Jiří Švengsbír.

K 550. výročí upálení Jana Husa byla 10. 7. 1965 vydána poštovní známka hodnoty 60 haléřů, na níž je Hus vyobrazen s kacířskou čepicí na hlavě. Autorem návrhu byl Josef Liesler, vyryl Jindřich Schmidt.

Dne 19. 6. 2002 pak vydalo Ministerstvo dopravy a spojů ČR příležitostnou poštovní známku nominální hodnoty 9 Kč. Emise "Češi Evropě", věnovaná vynikajícím českým osobnostem, které se svým životem a dílem proslavily za hranicemi naší vlasti, přinesla Husův portrét a kupón se srdcem v hořícím ohni. Autorem výtvarných návrhů je Oldřich Kulhánek, rytcem Miloš Ondráček.

_______________________________________________________________________________________________________________

Bezvousý Hus

Uprostřed parčíku na Husově náměstí v Benešově nalezneme sochu plamenného řečníka s otevřenou knihou v ruce. Představuje Mistra Jana Husa a jejím autorem je benešovský rodák, akademický sochař Miloš Suchánek (nar. 1908). Tehdy mladý autor, žák profesora pražské Akademie výtvarných umění Otakara Španiela, pojal Husovu postavu netradičně, jako rozhorleného kazatele s bezvousou tváří, což tehdy vzbudilo rozruch, ačkoli to odpovídalo výsledkům bádání o Husově podobě. Tento statečný muž, který zapálil pochodeň pravdy, totiž podle historických dokladů nebyl vousatý a nepodobal se svou postavou indickému fakírovi, přestože ho tak zobrazují četné idealizující obrazy. Byl malé postavy a otylý – v dopisech přátelům se omlouvá, že musí jezdit na oslu nebo dokonce do strmých kopců používat nosítek, "neb jsem tlust." Provedení sochy v kameni (ze San Stefano v Itálii) bylo svěřeno kamenicko-sochařské firmě R. Zábrodského v Benešově, architektonické řešení pomníku navrhl další místní rodák architekt Emanuel Tichý. Slavnostní odhalení pomníku se konalo v den 15. výročí vzniku Československé republiky 28. října 1933. Pomník stál původně na Masarykově náměstí, v roce 1960 byla socha přemístěna na současné místo.

Socha Mistra Jana Husa v Benešově dnes (vlevo) a na původním místě v roce 1938 (vpravo).

_______________________________________________________________________________________________________________

Ještěrka Ježíše Krista

Toto podivuhodné zvířátko, které měří až 80 centimetrů, se jmenuje bazilišek zelený (Basiliscus plumifrons) a žije na stromech kolem rybníků, potoků a řek ve Střední a Jižní Americe od Panamy až po Kostariku. Při ohrožení seskočí ze svého vyvýšeného stanoviště a potopí se, aby unikl nebezpečí. Vyznačuje se však jedinečnou schopností běhat po hladině stojatých vod na zadních nohách, a proto ho domorodci také nazývají "ještěrka Ježíše Krista". Připomínají si tím biblický příběh o Ježíši kráčejícím po Galilejském moři (Genezaretském jezeru), jak je zaznamenán v evangeliích Matoušově (14, 22–33) a Markově (6, 45–52).

V mytologii je bazilišek nejčastěji zpodobňován jako dvounohý pták s hadím ocasem a dračími křídly nebo čtyřnohý kohout s hadím ocasem a korunkou na hlavě. Je to tvor nebezpečný – pohledem, případně dechem prý dokáže živý organismus proměnit v kámen. Tuto schopnost mohl podědit po Medúze, jediné smrtelné z Gorgon, jíž usekl hlavu řecký hrdina Perseus.

Bazilišek pronikl i do křesťanské ikonografie: je někdy znázorňován spolu s archandělem Michaelem nebo svatým Jiřím, kteří symbolizují boj proti silám temnot a kopím probodávají draka – baziliška. Na snímku nalevo socha archanděla Michaela, zápasícího s baziliškem v německém Mnichově. Od baziliška se odvozuje název švýcarského města Basileje (skulptura uprostřed) a mytologického tvora nalezneme rovněž na pečeti holandského města Zwolle (napravo).

________________________________________________________________________________________________________________

Kolumbárium alias holubník
Výklenky pro umístění uren s popelem zesnulých, jimž se říká kolumbárium, tvoří součást vnitřních obvodových zdí hřbitovů a často je nalezneme také v kostelích CČSH. Málokdo si dnes ale uvědomuje, že důstojné slovo "kolumbárium" vzniklo původně jako žert v antickém Římě. Výklenky, kam se ukládaly pohřební schrány (popelnice), totiž lidem připomínaly holubník. Latinsky se holub, holubice řekne columba – a odtud tedy naše pojmenování kolumbárium.

Typické římské, již architektonicky moderní kolumbárium. Výklenek pro popelnice se nazýval loculus (množné číslo loculi).

O antická kolumbária se starala pohřební bratrstva, tzv. collegia.

Vlevo: Kolumbárium v katakombách sv. Priscilly v Římě z 3.–4. století. Vpravo: Antická keramická urna.

________________________________________________________________________________________________________________

Církev československá husitská ve Vlašimi